Niněra

Unikátní chordofon

Novinky

1. července 2008

Inovace galerie

Kontakt

Jaroslav Netušil
ICQ 170-657-496

Počátky niněry se odhadují již na 10. století, na území dnešní západní Evropy v oblasti mezi Španělskem a Francií. Nejstarší dochovanou písemností, zmiňující niněru, je pojednání od duchovního Odo Of Cluny (+ 942) a nejstarším vyobrazení se nachází ve světoznámé galicijské poutní katedrále Santiago de Compostelo. Podle jiné teorie dovezli do Evropy niněru v 10. století Mauři.

Tyto nástroje byly rozměrnější a k obsluze bylo potřeba dvou hráčů. Niněra se nazývala organistrum měla jednu melodickou strunu a dvě doprovodné (bordurové). Asi v 11. století byl nástroj redukován a ovládání niněry zvládl jeden hráč. Niněře se začalo říkat Symphonia a pythagorejské ladění vystřídalo diatonické.

Během období Renesance se těšila niněra velké oblibě. Nástroj prochází řadou vylepšení. Vedle proměny tvaru korpusu, který lépe splňoval estetické i hudební nároky své doby, bylo nejvýraznějším vylepšením Instalování tzv. vibrující kobylky. (vibrující kobylka byla převzata z trumšajtu) Asi nejslavnějším zobrazení té doby představuje slavné sarkastické dílo Hieronyma Bosche Zahrada rajských rozkoší. Niněra zde představuje symbol rozmařilé rozkoše, které se neubránila ani církev, podléhající prý při jejím poslechu ďáblovým svodům.

Přibližně v období ranné Baroka se ustálil tvar nástroje. Vznikly dva základní typy. Tvar kytarový, kdy vzhled korpusu připomíná kytaru a typ mušle s typickým klenutím klenby charakteristickým pro loutnu. Niněra se stává nástrojem dvořanským a nesmí chybět na žádné slavnosti francouzského absolutisty Ludvíka XIV. Nastává vrcholné období slávy pro niněru, kdy fascinací zvukem niněry se netajil ani Antonio Vivaldi. (Il pastor Fido) Niněra období Renesance a Baroka již měla dvě melodické struny laděné unisono a 3-4 struny bordurové, z nichž jedna byla opatřena vibrující kobylkou. Nástroje byly také bohatě zdobeny intarziemi a řezbami. Klaviatura je již chromatická.

V obdobích následujících se stala niněra nástrojem lidovým a jeho sláva upadla. Z tohoto období temna vzešel název hurdy-gurdy. V čechách pak kobylí hlava, kolovrat a další spíše hanlivá označení. Podomácku vyrobené niněry již nemají ten vznešený tvar, jsou prosté, někdy předělávané ze smyčcových nástrojů.

V současnosti prožívá niněra malou renesanci, nejvíce asi díky folkovým trendům a tělesům interpretujícím starou hudbu. Největší setkání hráčů na niněru se koná každoročně v Saint Chartier.

Geograficky je bezesporu rodištěm Francie, kde se niněra těšila velké oblibě i v časech, kdy jinde upadala v zapomnění. Odtud se rozšířila po celé Evropě. Velmi silné zázemí si našla také u nás a v Maďarsku. V Čechách se niněře říká také kobylí hlava, kolovratec či latinsky organistrum. V Anglii hurdy-gurdy, v Polsku lira korbona, v Rusku lira, v Německu tulip-shaped Drehleier…

obrazová galerie

více informací

Copyright © 2008 Jaroslav Netušil